Tato sympatická, skromná dáma vychovala 3 vlastní děti a 4 děti v pěstounské péči. Zde je její příběh:
Narodila jsem se v Boskovicích, dětství a dospívání jsem prožila v Blansku,kde jsme s rodiči a mojí mladší sestrou bydleli. Chodila jsem na základní školu Dvorská a potom do učiliště Metry Blansko na obor mechanička elektronických zařízení. Těsně po složení závěrečných zkoušek jsem se vdala a s manželem jsme vychovali tři děti.
Po mateřské dovolené jsem nastoupila do Tylexu Letovice a zde pracovala 15 let. Napřed jako dělnice , později na telefonní ústředně a kopírovacím centru. Po roce 1996 jsme nějakou dobu podnikali v prodeji potravin.
Když začala mít manželova maminka velké zdravotní problémy, zůstala jsem doma,ale protože jsem chtěla být ještě nějak užitečná,rozhodli jsme se pro pěstounsku péči.
Začátkem roku 2000 jsme si podali žádost ,absolvovali psychologiká vyšetření a v srpnu si přivezli dvě děvčata. Sestry ve věku 12 let a 4 roky, Martinu a Ivanku. Začala náročná práce, kterou si nikdo z nás nedovedl představit.Celý chod domácnosti se musel podřídit nově příchozím dětem. Ony vyžadovaly veškerou pozornost. Někdy jsme byli všichni úplně vyčerpaní.
Po čtyřech letech k děvčatům přibyli dva chlapci napůl mongolské národnosti, Martin 4 roky a Dominik 2 roky.
Od počátku byly s dětmi nějaké problémy.Martina byla upnutá na svou vlastní matku,nás jako rodinu nepřijala. Až nyní,kdy se na vlasní oči přesvědčila,že život s maminkou nejde, k nám s dětmi a přítelem často jezdí a pro děti jsme babička a dědeček.Ivanka skončila díky svým ůtěkům a častým krádežím ve výchovném ústavu,protože ať se snažíte sebe více,geny zlomit nejdou. Nepomáhají ani časté návštěvy pedagogicko psychologické poradny. Je to už víc než rok,ale stále se s tím nejde vyrovnat.Oba chlapci chodí do školy,oba mají ADHD. Uvidíme co bude dál.Není jednoduché vychovávat"cizí děti".
Ale ani jejich osudy nejsou naší rodině lhostejné.
