Tato energická, optimistická, sympatická dáma vychovala kromě vlastních dětí ještě čtyři děti v pěstounské péči, od července 2010 se stará spolu s manželem navíc o dvě děti v rodinném Klokánku v Moravanech u Kyjova. Rodinný Klokánek zcela naplňuje svými principy to, co je ve vyspělých státech běžné - tedy péče o ohrožené děti přímo v rodinném prostředí. Přečtěte si příběh paní Zemčíkové a pokud by Vás zaujal a chtěli byste rodinnému Klokánku přispět nějakým darem, pomocí, či se na cokoli zeptat, můžete využít následující kontakty : služební mobil : 724 567 544, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Zde je tedy příběh paní Hany Zemčíkové:
Můj příběh začíná někde na střední škole, kdy jsem chodila na praxi do kojeneckého ústavu. Možná tím, že jsem vyrůstala téměř jako jedináček, oblíbila jsem si tam jednu maličkou okatou holčičku.Tu jsem si se svolením rodičů brávala domů na víkendy. Já osumnáctiletá holka ji učila chodit, mluvit , nebát se lidí a bavilo mě to.
Po maturitě jsem si našla chlapce, který se mnou randil s dítětem v kočárku. Nestyděl se za mě a vůbec mu nevadilo vozit kočárek s cizím dítětem. Tehdy jsem si řekla, že takového chlapa si musím nechat. Tak po čase byla svatba, Holčičku jsme si ještě několikrát vzali domů, ale pak jsem s rizikovým těhotenstvím ležela dlouho v nemocnici.
V kojeneckém ústavu si už nepřáli, abychom holčičku navštěvovali. protože na nás začala být závislá. Po porodu jsme ji chtěli opět navštívit, ale už v ústavu nebyla a adresu nám na ni nedali. Kdo ví, možná, že tehdy by našla u nás to své "doma " .
Tehdy jsme si s manželem slíbili, že jednou ke svým dětem přibereme dítě z dětského domova.
Tak šel čas, přišly dvě děti, funkce , kariéra...... a pak pořad "Co je to doma ". Já jsem si vždy při tomto pořadu oživila ty velká černá kukadla a někde uvnitř jsem si přála splnit si své předsevzetí.A jednou naše tehdy asi dvanáctiletá dcera nás při tomto pořadu oslovila:" Prosím Vás , vemte si taky nějaké dítě, ať už nám dá mamka pokoj ".
No to byla výzva výzev! Hned jsme všichni souhlasili.
A začal kolotoč. Na první dítě jsme čekali neskutečné čtyři roky.Přišel Míša / dnes 22 let/. Za pár let David /dnes15/, později sourozenci Vašek / dnes 15/ a Honzík / dnes 11/ . nyní se tedy staráme s manželem na plný úvazek o tři děti v pěstounské péči a o dvě "klokánčí " - 8 a 10 let.
Od svých dětí máme dvě vnoučátka . Je nás plný dům, ale když někdo chybí, schází tu. A problémy? Kde nejsou. Je to jako na houpačce, jednou jsme dole, jindy nahoře, ....obrací se každá koruna , problémy s učením, odříkání se, špatné se zapomíná, hezké zůstává.
Tak jak to běžně chodí v rodinách ,v běžném životě.
Tak se nám splnil jeden životní sen.....
A jak nás najdete ? Jednoduše! Máme totiž na dveřích tuto cedulku:
" MOŽNÁ NEMÁME VŠECHNO ,ALE SPOLU NÁM NIC NECHYBÍ "
Hana Zemčíková
