Klokánek Brno

Napsala Andrea, 11 let :

Mámo, tys od nás utekla

Táta tě měl tak rád a ty jsi utekla

On ti zrovna chtěl říct " promiň" a čokoládu ti dát 

A tys mu utekla...

Proč utíkáš?

Maminko má, milovaná, z celého srdce tě mám ráda...

 

V období jarních prázdnin se 15 našich dětí vydalo do nejvyššího moravského pohoří, aby se naučilo či zdokonalilo v jízdě na lyžích. První den jsme si neplánovaně zahráli na zrychlený přesun, kdy jsme byli nuceni opustit původní ubytovnu a hledat náhradní útočiště, které jsme nalezli v centru Loučné nad Desnou, která je ne nadarmo pasována za srdce Jeseníků.

            Hned po vybalení a vepřu-knedlu-zelu jsme vyrazili na večerní lyžování. I v dalších dnech jsme se čile věnovali lyžování (David si místy ke klasickému přidal i travní), skákání (nácviku skoku na lyžích se věnoval s největší vervou Standa, často i v chatě, alespoň to tak v přízemí znělo), postupně do stavu lyžařského byli povyšováni další a další adepti (nejdéle odolávali nejmenší – Rostík a Ivánek, ale nakonec i ti se naučili jezdit nejen dolů, ale i – což je mnohdy těžší – nahoru). Aby vše neprobíhalo hladce, i mezi námi se našli reptalové, kterým lyžování nevonělo, konkrétně Sonino koleno a Martinin kotník, naštěstí jim dokázali chirurgové v šumperské nemocnici za pomoci různých chvatů a ortéz domluvit.

            Večery jsme trávili společně, většina hrála hry, Honzík usínal. Asi nepochopil pravidla. Neprobudila jej ani hra na zvířata, která spočívá v tom, že všichni představují vybrané zvíře a vyvolané se snaží trefit uvnitř kruhu stojící hráč šátkem. Podaří-li se mu to, mění si s ním místo. Pokud však dosedne na židli dříve, než řekne další zvíře, může být znovu vybit. Zde nám Verča s Laďkou předvedly, že do stejné vody (resp. kruhu) lze vstoupit i patnáctkrát za sebou bez jakéhokoli poučení.

            V průběhu týdne se však podmínky zhoršily, sněhu ve vysokých teplotách rychle ubývalo a přidaly se i přeháňky. To asi nejvíce zamrzelo Moniku, která přijela později a stála na lyžích celkem 2 hodiny. Tímto tempem z ní bude pravý lyžař za 14 let.

            Ve čtvrtek byly podmínky na svahu už natolik nepříznivé, že jsme se rozhodli jít do bazénu. Pokoušeli jsme se děti přesvědčit o tom, že nejlépe se plave v bazénu, ale přesto jsme všechny vždy bezpečně našli v brouzdališti pro děti do 6 let, což bylo pikantní zvlášť v případě Dana a Lenky. Plavčík jim žertem nabídnul plavací kolo, které by si vzhledem k úrovni hladiny vody museli obléci na kolena.

            A v sobotu už jen tradá na vlak a hurá do Klokánku. Prázdniny jsou super.

Tak jako i minulý rok, dostali jsme i letos pozvání na Dortiádu s Kometou. Ptáte se, co je Dortiáda? Je to dortová bitva , při které se ale dorty neháže - naopak se kolem nich chodí moooc oopatrně a nesmí se na ně sahat, neboť se jedná o soutěž o co nejkrásnější dort s hokejovou - "komeťáckou" - tematikou.  Všechno se odehrává na tréningovém stadionu u královopolského Kauflandu, kde kromě přehlídky dortů probíhají i další zábavné aktivity pro děti - trénink nejmenších hokejistů a hlavně bruslení na ledové ploše.

Letos jsme nelenili a do soutěže poslali vlastnoručně vyrobený dort, na kterém se podíleli kluci Standa, David, Tomášek a Laďa, "dospělák" Libor a "dospělačka" Míla B. :-) . Základ tvoří "puk" a na špejlích jsou praporky se jmény hráčů :

Takhle dort vypadal ráno v kuchyni a takhle potom na soutěži- s číslem 13...

 

Tato energická, optimistická, sympatická dáma vychovala kromě vlastních dětí ještě čtyři děti v pěstounské péči, od července 2010 se stará spolu s manželem navíc o dvě děti v rodinném Klokánku v Moravanech u Kyjova. Rodinný Klokánek zcela naplňuje svými principy to, co je ve vyspělých státech běžné - tedy péče o ohrožené děti přímo v rodinném prostředí. Přečtěte si příběh paní Zemčíkové a pokud by Vás zaujal a chtěli byste rodinnému Klokánku přispět nějakým darem, pomocí, či se na cokoli zeptat, můžete využít následující kontakty : služební mobil : 724 567 544, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Zde je tedy příběh paní Hany Zemčíkové:

Můj příběh začíná někde na střední škole, kdy jsem chodila na praxi do kojeneckého ústavu. Možná tím, že jsem vyrůstala téměř jako jedináček, oblíbila jsem si tam jednu maličkou okatou holčičku.Tu jsem si se svolením rodičů brávala domů na víkendy. Já osumnáctiletá holka ji učila chodit, mluvit , nebát se lidí a bavilo mě to.

Po maturitě jsem si našla chlapce, který se mnou randil s dítětem v kočárku. Nestyděl se za mě a vůbec mu nevadilo vozit kočárek s cizím dítětem. Tehdy jsem si řekla, že takového chlapa si musím nechat. Tak po čase byla svatba, Holčičku jsme si ještě několikrát vzali domů, ale pak jsem s rizikovým těhotenstvím ležela dlouho v nemocnici.

V kojeneckém ústavu si už nepřáli, abychom holčičku navštěvovali. protože na nás začala být závislá. Po porodu jsme ji chtěli opět navštívit, ale už v ústavu nebyla a adresu nám na ni nedali. Kdo ví, možná, že tehdy by našla u nás to své "doma " .

 

Náš kolega Libor Procházka se o minulém víkendu vydal na "testovací výpravu" do místa, kam jsme s dětmi  chtěli vyrazit na rekreačně- lyžařský pobyt o jarních prádninách. Pln nezapomenutelných zážitků mi ihned po návratu vše popsal do mailu a protože je to příběh docela dobrodružný a napínavý, dávám ho s jeho souhlasem na náš blog ...  Název místní lokality jsem raději změnila na HORY a text mírně upravila - spisovná mluva, atd... Jinak doufám, že všichni chápou, že se jedná o určitou nadsázku a nakonec  vše dobře dopadlo. Takže cituji:

"Právě jsem se vrátil z "inspekční cesty" do HOR. Máme tam rezervované ubytování na jarní prázdniny na lyže. Dost mne to zklamalo - krásné pro pohodáře a romantiky, ale pro delší  pobyt dětí i na můj vkus moc spartánské (když jsem volal s pronajímatelkou, tak mi říkala, že jsou to dvě chatky s centrálním, byť vlastním vytápěním. Ukázalo se, že je to chata se třemi pokoji, které mají vlastní vchod a vlastní topení).. Zaujalo mne to, je to výborné na krátkodobý pobyt, ale na 5 dní bychom se tam asi "ukousali". Takže hledám a mailuji všude možné, v nejhorším případě bychom jeli týden po jarních prázdninách.